přátelství
Sedím sama v úplně tichém,prázdném bytě a všechno to ticho jak na mě doléhá,mne nutí k přemýšlení o tom jaký ten život vlastně je? Co je pro nás v životě důležité a co né? Co to vlastně znamená žít?
A hlavně,co je opavdové přátelství?
Myslím tím takové přátelství,na kterém Vám hodně záleží a kterého si vážite jak Vy,tak i ten Váš přítel.A hlavně vzájemně mezi sebou hrajete čistou hru.
V dnešním světě plném shonu,závisti,lží,pomluv není vůbec jednoduché se zorientovat a být vlastně, tak zvaně nad věcí a v pohodě!
Ze všech stran na Vás číhá nějaká překvapení,bud-kladná a nebo hůře-záporná. Máte určité přátelé o kterých si myslíte,že to jsou Ti opravdoví přátelé,kteří Vám říkají pravdu a nevymýšlí si nesmysly,jen proto,aby si Vás omotali kolem prstu a Vás tím donutili přistoupit na jejich hru-hru zvanou PŘÁTELSTVÍ,a až je přestanete bavit,nebo se vyskytne nějaký problém,tak Vás prostě a jasně zahodí jak kus zmuchlaného papíru a víc je nezajímáte!
A jak to občas bývá - Vy jim bohužel začnete slepě věřit a dokonce je pustíte do svého nitra,které si jinak střežíte jako oko v hlavě,protože máte strach z toho,aby Vás ten tak zvaný přítel nezranil a Vy neměli další bolestivý šrám,který se špatné hojí a hlavně moc bolí! Náhle však může přijít nějaký problém a Vy poznáte kdo je opravdový přítel a kdo si na něho pouze hraje.
V té nejnéméně očekávané chvilce Vás nečekaně potopí,až na samé bahnité dno,ze kterého se pak těžko hrabete nahoru,aby jste se mohli nadechnout,jenže ono to tak lehce nejde,protože to neustále klouže a Vy se ke všemu propadáte stále hlouběji.! A najednou senemůžete pohnout z místa!!! Bohužel dobře mířený zásah do správného terče!
Co s tím dělat? Ze samého zoufalství v té chvíli a bez jaké koliv naděje,začnete doufat v nějaký zázrak,který však né a né přijít. Začnete se pomalu ztrácet sámi v sobě a hledáte cestu,jak z toho všeho ven,aby to nebylo tak černé jak to vypadá. Stále Vás však nic nenapadá,a Vy klesáte hlouběji a hlouběji.Jste úplně ztraceni,opravdu ztraceni,...........ztraceni sami v sobě,........hledáte se,ale nedaří se.
Je Vám z toho všeho na nic! Máte zlost sami na sebe,že jste tohle dovolili,ale zároven máte zlost i na toho druhého,že Vás takto potopil a sám si v klidu a s čistým štítem odešel,bez jakých koliv výčitek,že Vás v tom nechal. Taky proč by měl mít,výčitku,když si svou kůži zachránil,myslí si,že ten druhý to zvládne bez jeho pomoci,přeci se mu to nestalo poprvé? Jemu to přeci vadit nebude? On si nějak poradí,hlavně at já jsem v klidu ! A jak Vy se topíte,tak se sami sebe ptáte,dokážu se z toho bez pomoci vyhrabat a znovu někoho k sobě pustit blíž,aniž by mi ublížil? To sama nevím,je to určité rizko,ale myslím si,že při troše vůle ano,avšak určitě nějakou chvíli potrvá,než se z toho zlého snu,který však byl skutečný,úplně probudíte.
Chce to ovšem nejprve začít věřit sám v sebe a pak se začít pomalu učit věřit druhým........,ale třeba mne to moc nejde. Tolik bolestných ran už jsem dostala od druhých,že si až občas říkám,jak jsem to vlastně ustála? .....................( Vím,nejsem sama,pouze se zamýšlím sama nad sebou.).......... Také nechápu,ale asi jako každý jiný člověk po určité době přátelství s někým,kdo je Vám již blíže,začnete zase věřit..............Chyba,zase ta samá chyba!!!....................
A další nové zklamání ! A vy? Nepříjdete tentokrát o jednoho,ale možná i o více přátel a prakticky vzato zase i o kousek sebe samého................. A zase jste tam .kde jste byli - na úplném začátku s dalším šrámem.
Vlastně celý život hledáte nějaké nové přátele,opravdové přátelé,kteří Vás neopustí,když nejenom Vám,ale i jim poteče do bot! Podle mne se dá vždy nějaké rozumné řešení najít,kterým se tolik ztráty neutrpí,ale to chce si o tom promluvit a společně to dát dohromady.
Jenže to by lidé nesměli myslet pouze na sebe,ale taky na ty druhé,se kterými si hráli na ono bezvadné a vřelé PŘÁTELSTVÍ........... Bohužel v poslední době mám pocit,že snad ani takový lidé,kteří to myslí upřímně neexistují? Každý většinou myslí pouze na sebe,aby se ho ten problém nahodou moc nedotkl a nezamíchal jeho kartami, nakonec v jeho neprospěch!.
Já vím,je to smutné,ale bohužel o tom ten život je!
Já vím,je to smutné,ale bohužel o tom ten život je!
A tak si říkám,že chybami se člověk učí,ale když kouknu sama na sebe,zjistím,že já jsem v tomto případě asi NEPONAUČITELNÁ!!!
Markéta